Dovolená pro tebe

Možná to znáte také. Celý rok se těšíte na zaslouženou dovolenou. Šetříte, plánujete, sháníte všechny potřebné maličkosti a jakmile se nachýlí ten správný čas, něco se pokazí. Zákon schválnosti funguje vždycky a všude velmi spolehlivě. I já jsem se o tom přesvědčila na vlastní kůži.

„Dneska už je pondělí, v pátek vyrážíme,“ hlásila jsem vítězoslavně a téměř stříhala metr do naší dovolené na jihu Itálie. Kalábrie je náš oblíbený výletní cíl, především díky večernímu ruchu místních uliček a pěknému moři. A protože již máme zkušenosti se zdlouhavou, nepohodlnou a nezáživnou cestou autobusem, cestujeme vlastním, leč plně naloženým vozidlem.

Nejsem příznivec balení věcí na poslední chvíli, a proto vše chystám v průběhu. Většinou se mi pak nestává, že na některou z důležitých věcí zapomenu. Na dovolenou mohu odjet s klidnou hlavou a za to mi ten pocit stojí. „Plavky, lehátka, slunečník,“ četla jsem dlouhý seznam věcí, které je nutno sbalit na cestu. „Máme dostatek opalovacích krémů a podobných přípravků?“ volal na mě přítel, který se už předem obával každoročního spálení od slunce. A protože bych věci nerada nechala náhodě, druhý den jsem odjela na poslední nákupy do blízkého nákupního střediska.

Právě jsem se vracela s naplněnými taškami, když jsem uviděla nečekaný shon lidí kolem mého auta. „Co se tu děje?“ ptala jsem se zmateně. „Dobrý den, já se Vám velmi omlouvám, ale podařilo se mi nabourat Vaše auto při couvání.“ omlouvala se mi starší paní. Byla z celé situace velmi vyděšená. Pravý zadní bok mého auta byl pošramocen. Ještě že máme povinné ručení, problesklo mi hlavou. Nikdo nebyl zraněn, škoda vyšší než 50 000 korun nebyla, tudíž nebylo třeba volat policii. Stačilo vyplnit formulář o škodné události, který jsem dostala při uzavření smlouvy o povinném ručení a opsat údaje ze všech potřebných dokladů. S paní jsme se v klidu domluvily na všem nezbytném.

Na dovolenou jsme odcestovali autem mého přítele. I když bylo zařizování ohledně zmíněného incidentu víc než dost, nenechala jsem si zkazit radost z uplynulých událostí. Alespoň jsem poznala, k čemu slouží povinné ručení.

Jsou tomu dva pracovní dny, co jsem se vrátila z báječné zimní dovolené. Patříte i Vy mezi vyznavače zimních radovánek nebo dáváte přednost od sluníčka vyhřátým plážím a mořskému světu? A nebo raději objevujete ještě nepoznané krásy České republiky? Ať už zvolíte jakýkoliv způsob dovolené, důležitý je především odpočinek od každodenního shonu a pracovního nasazení.

S přítelem jsme poměrně aktivní lidé, a proto dáváme přednost přírodě, sportu i kulturním aktivitám před časem stráveným před televizní obrazovkou. Existuje totiž celá řada činností, které člověka naplňují o mnoho více než je tomu u sledování nikdy nekončících a od reality odtržených seriálů. Osobně mám raději léto a s ním i teplé počasí, avšak i zima patří ke čtveru ročních období. Proto jsme se rozhodli strávit prodloužený víkend na horách, v centru zimních sportů, konkrétně v Krkonoších.

Báječně upravené sjezdovky pokryty řádnou vrstvou čerstvě napadnutého sněhu, slunečné a bezvětrné počasí s nádhernou viditelností, téměř žádní lidé i lákavé ceny za lyžařské vleky. To vše na nás čekalo první den letošní lyžařské sezóny. „Už mám hlad jako vlk, co kdybychom se šli ubytovat a objednali si něco dobrého k večeři?“ volal na mě unavený přítel. Nemohla jsem než nesouhlasit. Celodenní lyžování mě také patřičně zmohlo. Ovšem představa o následném relaxování předčila mé představy. Součástí hotelu bylo i luxusní relaxační centrum s bazénem, bylinkovou saunou, klasickou finskou saunou, laconiem, whirpoolem, širokou nabídkou masáží i koupelí. Neznám snad žádný lepší způsob, jak prohřát příjemně vymrzlé tělo lyžaře. Hlad jsme zažehnali v nedaleké mexické restauraci nad plným talířem velmi chutného  a netradičního jídla.

Další dva dny uplynuly jako voda a konec naší krátké zimní dovolené se blížil. Mezi tím jsme však stihli poznat rozmanitost všech sjezdových tratí v rekreačním středisku. Pokud tedy přemýšlíte o dovolené a už teď se nemůžete dočkat léta, vřele doporučuji využít sněhové nadílky na horách. Nebudete litovat.

Tak kam asi vyrazíme o víkendu? Nevím, nevím, ale sedět zavření v paneláku nebude to pravé. A zřídit program pro děti od 5 do 15 let a k tomu manžela, aby byli všichni spokojení, to bude trošku oříšek. Asi se mrknu na internet, tam snad budou na víkend nějaké akce. Brno je přece velké město a to by bylo, aby se něco nenašlo.
 
Prošla jsem fůru stránek, kulturních akcí se našla spousta, ale buď by to bavilo mladšího syna, nebo ty starší dva…ale nenašla jsem nic, co by bylo pro všechny. Večer jsem si ještě uvařila kávu a zasedla znovu k internetu. To byl opravdu výborný nápad! Psala mi totiž kamarádka, jak byli minulý týden bruslit. U nákupního centra Olympia u Modřic je umělý led, a prý tam ani nebývá narváno. To se mi zdálo jako výborný nápad a svolala jsem rodinou radu.

Manžel souhlasil hned, byl rád, že po letech provětrá brusle.  Kubík teda brusle neměl, ale dohodli jsme se, že je koupíme rovnou ve sportu v Olympii. Jak úžasné, že tam je vše při jednom! Puberťáky, jak se dalo čekat, můj program příliš nenadchl. Kdo by taky čekal, že dva patnáctiletí, celí nadšení pojedou s rodiči na brusle. „Však nemusíte zrovna bruslit,“ navrhla jsem, „je tam bowlingová dráha, Sabina si může projít tu fůru obchodů, nebo si můžete zajít do kina na nějaký nový film.“  Tímhle jsem sklidila všeobecný úspěch.
 
Dopadlo to tak, že jsme vyrazili v sobotu ráno. Na kluzišti skoro nikdo nebyl – perfektní. Nejen kvůli místu, hlavně tolik lidí nevidělo moje pády, než jsem si vzpomněla jak se vlastně bruslí. Na Kubíkovi brusle jsme trefili zrovna slevu, a musím říct, že ježdění mu šlo perfektně, na to, že to zkoušel poprvé. Jezdili jsme od oběda a pak už měli vážně dost. Zašli jsme si na jídlo do místní restaurace, pak jsem prošla se Sabčou obchody, nakoupily jsme nějaké vánoční dárky a ještě stihly kávu, než klukům skončilo kino. Vcelku se shodli na výběru, všichni chtěli na pohádku Madagaskar 2. Nádherně jsme si ten den užili. Dohodli jsme se, že v neděli pojedeme bruslit zas, tentokrát chtěli i Sabina s Tomášem. Jenže druhý den jsme byli tak rozlámaní, že se zůstalo doma. Za týden ale určitě vyrazíme!

Chtěly by vaše děti vidět Mikuláše, čerty a andílky? Byly hodné nebo zlobily?  Asi jsou na tom všechny stejně, někdy jsou hodnější, někdy méně. Někteří se v období před Mikulášem snaží vše dohnat a být hodnější, jiným je to jedno. V každém případě, ať už je chcete malinko postrašit, nebo odměnit, můžete navštívit Olympii v pátek 5.12. 2008, kde bude jako každý rok Mikuláš. Jistě děti za nějakou básničku či písničku odmění sladkostí, ovocem nebo malým dárečkem. Vždy má s sebou pomocníky andílky, kteří mají krásné zlaté vlasy, velká křídla a dětem předávají odměny. Po celém nákupním centru pak pobíhají rozdovádění čerti a sledují, kde by našli nějakého nezbedníka. Pamatuji, jak jeden rok syn prohlašoval, že se nebojí a přesto, když se k němu snažil čert přiblížit, schoval se za mě a nechtěl se pustit. Dcera byla tenkrát ještě miminko a rozbrečela se tak hlasitě, že i sám čert se lekl a utekl.

Olympia však pro děti připravila i jinou atrakci. Můžou se povozit na vláčku. V krásném, pohádkovém Polárním expresu. Děti se tak zcela zdarma přesunou do zasněžené krajiny Severního pólu, kde jsou třpytivě bílé stromy a pohyblivá zvířátka. Z vláčku uvidí ledního medvěda, zajíčky, třpytivý rybník a zasněžené kopečky. Mohou se svézt i ti nejmenší s rodiči. Všichni cestující získají originální jízdenku.

Nákupní centrum pamatuje i na děti, které nemají takové štěstí, aby mohli být o svátcích se svou rodinou. Můžete si zde prohlédnout jejich obrázky, kde namalovali svá největší přání, a jednomu či více dětem jejich přání splnit. Stačí vybrat, domluvit se slečnou u obřího stromečku, koupit zvolenou věc a u stromečku odevzdat.

Pohodovou náladu zajišťuje i výzdoba celého centra v podobě svítících stromečků, zavěšených světýlek a vánočně laděných písniček znějících z reproduktorů.